Předseda KS v Hradci Králové Jan Čipera: Počet soudců dávno neodpovídá objemu agend

Krajský soud v Hradci Králové s pobočkou v Pardubicích vede JUDr. Jan Čipera Foto: KS

Ve funkci předsedy Krajského soudu v Hradci Králové je Jan Čipera dva a půl roku. Za tuto dobu zažívá již čtvrtého ministra spravedlnosti v řadě. V rozhovoru pro Českou justici také prozradil své přání, že v letošním roce se na úrovni špiček justice a ministerstva povede debata bez předsudků typu, že justice je přespříliš zahleděná do sebe.

S Ministerstvem spravedlnosti spolupracujete na novém zákonu o znalcích. Ministerstvo chce znalce podrobit přísnějším a stálejším kontrolám. Můžete popsat, v jaké fázi teď ta jednání jsou a kdy by mohlo být hotové paragrafové znění zákona?
Vaše představa o mém podílu na tvorbě nového zákona o znalcích je mylná. Tzv. „Komise pro znalectví“, jejímž členem jsem, složená z představitelů ministerstva spravedlnosti, krajských soudů, znalců a reprezentantů znaleckých ústavů, zasedala asi třikrát, naposledy na konci listopadu loňského roku za přítomnosti přizvaných předsedů nebo jimi pověřených místopředsedů krajských soudů. Na formulaci textu chystaného zákona se nepodílím, pracovní verze tohoto zákona jsem, pravda, nemálo kritizoval, a to i z koncepčních hledisek. Kdy bude předloženo oficiální paragrafové znění nového zákona o znalcích, je tedy otázkou na ministerstvo spravedlnosti. S určitou nadějí jsem
přijal sdělení pana ministra při jeho poradě s předsedy soudů dne 15. prosince loňského roku, že ještě zváží celkovou koncepci zákona.

Chápu to tedy tak, že byste přivítal užší spolupráci ze strany ministerstva na přípravě toho zákona?
Domnívám se, že přípravě zákona měla být věnována větší pozornost a dříve a mělo být více nasloucháno hlasu těch, kteří mají dostatek zkušeností se správou agendy znalců.

Ministr spravedlnosti představil v uplynulém týdnu část tzv. Bílé knihy justice, která se týká soudců. Jaký máte na tento koncept názor? Měl jste možnost se na ní jakýmkoliv způsobem podílet?
Zmíněný koncept jsem obdržel oficiální cestou při prosincové poradě ministra s předsedy soudů, na jeho formulaci jsem se nijak nepodílel. Jeho stručný komentář vylučuje závažnost naznačených tezí pro budoucnost justice. Proto jej chci nejprve prodiskutovat s ostatními předsedy soudů. Jaký praktický význam tento materiál bude mít, netuším, ale snad mohu počítat s tím, že bude základem diskuzí předsedů Nejvyšších, vrchních a krajských soudů s ministrem nad koncepčními otázkami.

Co se týče Nejvyšší rady soudnictví, zdá se, že jednání, respektive debata kolem ní zcela „zamrzla“. A  to zejména kvůli odmítavému postoji ministra Pelikána k takovému modelu samosprávy justice. Myslíte si, že je možné, že by se ještě za jeho působení v ministerské funkci situace pohnula kupředu?
Pokud vím, tak jednání o Nejvyšší radě soudnictví mezi předsedy soudů a ministrem skutečně neprobíhají. A pokud pan ministr nezmění svůj názor na uzákonění Nejvyšší rady soudnictví coby samosprávného reprezentativního orgánu justice, logicky k žádné změně v tomto směru za jeho působení ve funkci ministra spravedlnosti nedojde, ba o tom zřejmě nebude diskutováno při ministerských poradách.

Soudci v minulém roce na adresu ministra spravedlnosti nešetřili kritikou. Jak byste popsal váš vzájemný vztah s Robertem Pelikánem? Komunikujete spolu dostatečně o problémech východočeské justice?
Náš vzájemný osobní vztah s ministrem je jednoduše vyjádřeno korektní. O problémech východočeské justice jsme spolu podrobně hovořili při jeho návštěvě v červnu minulého roku. O některých dílčích problémech jsem s ním hovořil dvakrát na půdě ministerstva, vždy zcela věcně.

Jednáte spolu například o vzniku samostatného krajského soudu v Pardubicích? Zatím to vypadá spíše na iniciativu poslanců. Pokud ano, jak tu situaci nyní vidíte? Je kraj na vznik nového soudu připraven?
Samozřejmě, že jsem s panem ministrem nejednou hovořil na téma vzniku samostatného Krajského soudu v Pardubicích. Vždyť lze předpokládat, že na počátku příštího roku budou pro takové řešení vytvořeny bezmála všechny podmínky. Pan ministr mi sdělil, stručně vyjádřeno, že s výjimkou vzniku Krajského soudu v Liberci nelze v nejbližším období počítat s politickou podporou pro vznik samostatných krajských soudů v těch krajích, kde zatím krajské soudy ustaveny nebyly.

Ministr Pelikán se také snaží prosadit tzv. dynamický model doplňování soudů novými soudci. Myslíte, že by pomohl řešit přetíženost některých soudů?
Dynamický model doplňování soudů novými soudci je výrazem logické snahy ministra vyrovnat počet nevyřízených věcí ve všech soudních krajích, resp. snížit počet nevyřízených věcí v obvodech Krajského soudu v Ústí nad Labem a v Brně na úroveň ostatních soudních krajů. Podle mého by soudy měly být doplňovány zásadně na základě systemizace založené na relativně pevných ukazatelích, mimořádné situace by měly být řešeny způsobem, který by neměl systém narušovat. Z logiky věci vyplývá, že když se justici stále více nakládá, tak by měl být povýšen i rozpočet na krytí jejích potřeb. Není-li zde ovšem ochota přiznat si, že justice je podfinancovaná, neboť celkový počet soudců již dávno neodpovídá narůstajícímu objemu soudních agend, nelze zřejmě počítat ani s tím, že justici budou poskytnuty mimořádné prostředky na řešení nepříznivého stavu nedodělků v obvodech zmíněných krajských soudů. Proto předsedové krajských soudů, kteří všichni si uvědomují, že současný počet nedodělků ve dvou jmenovaných krajích je dlouhodobě neudržitelný a škodí pověsti justice jako celku, s ministrem spravedlnosti opakovaně jednali a v závěru loňského roku dospěli ke kompromisní dohodě, že napříště bude počet míst soudců ke jmenování rozdělován mezi jednotlivé soudní kraje z větší části podle systemizace, z menší části podle tzv. dynamického modelu.

Ve vašem obvodu ale s nijak velkým množstvím nedodělků nebojujete, je to tak?
Co se týče množství nevyřízených věcí, kvituji, že Krajský soud v Hradci Králové a okresní soudy v jeho působnosti se v rychlosti vyřizování soudních věcí v naprosté většině agend pohybují nad celorepublikovým průměrem.

Jak se liší agenda soudů ve východočeské justici proti těm ostatním v rámci České republiky?
Všechny okresní a krajské soudy vyřizují v podstatě totožnou agendu, což vyplývá z procesních předpisů. Že charakter agend vyřizovaných jednotlivými soudy ovlivňují různé okolnosti jako např. míra nezaměstnanosti, sociální skladba obyvatelstva, sídlo významného podnikatelského subjektu atd., je jisté, ale nevím o žádných konkrétních výjimečných okolnostech, které by činily některé soudy vyloženě atypickými z hlediska charakteru jimi vyřizovaných agend. Ostatně v tomto směru v diskuzích představitelů justice v současnosti nic nezaznívá.

Letos budete ve funkci předsedy tři roky. Mohl byste shrnout, co se vám povedlo a co naopak vnímáte jako svůj osobní nedodělek a coby předseda byste ho chtěl do konce mandátu ještě stihnout?
Přiznám se, že jsem si zatím podobné bilanční otázky nepoložil. Uvádět, co se mi ve funkci předsedy krajského soudu povedlo, se mi ani nechce, protože to nic mimořádného není a protože mi to zavání chlubením se nějakými zásluhami, což by mi nebylo vlastní. Posouzení tedy nechávám na těch, kteří o mé práci něco vědí. Každopádně jsem rád, že Krajský soud v Hradci Králové a okresní soudy v obvodu jeho působnosti úspěšně fungují, podotýkám díky zodpovědné práci drtivé většiny soudců a zaměstnanců, mých kolegů, navzdory různým problémům, čehož dokladem jsou jejich dobré výsledky.
Přes probíhající poměrně velkou obměnu soudcovského sboru v posledních letech se pomalu daří naplňovat záměr stabilizovat personální stav soudců, jejichž plánovaný počet nebyl již téměř čtyři roky naplněn. Nedávno se podařilo velmi dobře realizovat výběrové řízení na čtrnáct neobsazených míst justičních čekatelů, potažmo se podařilo kvalitně doplnit soudcovský dorost v našem soudním kraji. Dále se podařilo adekvátně zareagovat na citelné snížení plánovaného stavu zaměstnanců. Úspěšně jsme realizovali veřejné soutěže na dodavatele projektu a dodavatele stavebního díla spočívajícího v rekonstrukci budovy budoucího sídla pardubické pobočky krajského soudu, stavba probíhá podle harmonogramu atd. Nějaký osobní nedodělek v tom smyslu, že jsem již dávno mohl udělat něco konkrétního podstatného a přesto to ještě není hotovo, si hned neuvědomuji.
Samozřejmě vím, že nás téměř jistě čekají další organizační komplikace v souvislosti s postupně přibývajícími věcmi v režimu nových občanskoprávních předpisů, že na podzim bude potřeba zvládnout rychlé přestěhování celé pobočky krajského soudu v Pardubicích do nových prostor takřka za chodu apod. Prostě mám spíš plnou hlavu toho, co všechno je potřeba v nejbližší budoucnosti, a na to se soustředím. Mám však neustále na paměti i obecnější otázky budoucnosti české justice.

Chtěl byste opakovat svůj mandát předsedy královéhradeckého soudu?
O tom nepřemýšlím. Vždyť ve funkci předsedy krajského soudu jsem teprve dva a půl roku a delší část funkčního období mne tedy teprve čeká. Množství každodenních služebních povinností a starostí můj pracovní čas a nejen ten vyplňuje víc než dostatečně. Co bude dál, začnu vážně řešit, až s blížícím se koncem mého funkčního období.

Eva Paseková