Josef Fiala: Ústavní soudci se nenechají „mást“ tím, kdo je do funkce navrhl

Nový ústavní soudce Josef Fiala Foto: Senát

Po bývalém místopředsedovi Městského soudu v Praze Jaromíru Jirsovi zřejmě Ústavní soud doplní vysokoškolský profesor Josef Fiala. Ten mimo jiné působil jako asistent tří ústavních soudců – Ivany Janů, Miloše Holečka a Evy Zarembové. Česká justice s ním krátce hovořila po schválení jeho nominace na ústavně právním výboru Senátu Parlamentu.

Na schůzi ústavně-právního výboru Senátu jste obdržel plný počet hlasů, tedy 8 z 8. Překvapilo vás to? Jak vidíte vaše šance při hlasování na plénu Senátu?
Upřímně to překvapení je. Zatím mám osm hlasů. Pochopitelně zůstávám bdělý. Počítám–li dobře, zbývá 73 senátorů, kteří také mohou mít svůj názor, takže nechme se překvapit a přijďte příští středu.

Co by pro vás osobně znamenalo stát se ústavním soudcem?
Pro každého právníka je to určitě vyvrcholení jeho profesní kariéry. A platí to pochopitelně i pro mě.

Jste odborníkem na občanské právo. Nestává se podle vás Ústavní soud poslední instancí při řešení civilních sporů?
Nesmí. Ústavní soud má sice v názvu substantivum soud, ale je přeci orgánem ochrany ústavnosti. Takže tak jak deklaruje ve svých předchozích rozhodnutích, že není třetí či čtvrtou instancí obecného soudnictví, tak by neměl být ani v tomto případě.

Ovšem neděje se tak v praxi a nedochází tím ke zbytečnému zahlcování Ústavního soudu spory, které mu věcně nepřísluší?
Jak jsem řekl, nemělo by se to stávat. Uznávám, že jsou situace, vezměte si například bagatelní spory, kdy není přípustný řádný opravný prostředek nebo i další situace, kdy Ústavní soud zasáhnout musel. Ale nezasáhl jako odvolací či jako dovolací orgán, ale skutečně jako orgán ochrany ústavnosti, takže v situaci, kdy došlo k porušení Ústavy nebo Listiny základních práv a svobod anebo i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Co říkáte na myšlenku, že věci, kterými se Ústavní soud odmítne zabývat, by se mohly odmítat bez odůvodnění?
To je projev určitého přehlížení ke stěžovatelům. Jak jsem prezentoval i na schůzi ústavně-právního výboru, tak jsem se podílel na přípravě řady rozhodnutí Ústavního soudu, i těch odmítacích usnesení a nikdy jsem si nedovolil připravit takové usnesení, které by bylo stručné či nějak přehlížející. Vždy jsem dbal na to, aby stěžovatel, když už mu Ústavní soud jeho návrh odmítne, byl argumentačně přesvědčen, že skutečně ten jeho návrh důvodný nebyl. To je otázka organizace práce.

Jak byste popsal své vztahy s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským?
Byl předsedou Ústavního soudu, když jsem tam působil jako asistent. Myslím, že máme korektní vztahy. Jsme společně členy vědecké rady na právnické fakultě. Předpokládám, že korektní vztahy budou pokračovat.

Ústavní soud je nyní naplněn soudci, které si vybral prezident Miloš Zeman. Neobáváte se, že to může mít dopad na rozhodnutí, která se budou týkat právě hlavy státu?
Podívejte se na rozhodnutí Ústavního soudu z minulého období, jaká byla úspěšnost návrhů prezidentů, v plurálu. Nebyli vždycky úspěšní. A to i v situaci, kdy to byli takzvaní kandidáti na návrh příslušného prezidenta. Měl jsem možnost poznat, že soudci Ústavního soudu jsou opravdovými osobnostmi, takže se nenechají „mást“ tím, který z prezidentů je navrhl. Nebojímse nějaké závislosti.

(epa)