Návratová směrnice: Kdo požádá o azyl v EU, zůstane zde po mnoho let

Každý nelegální přistěhovalec, který požádá o azyl v EU, se nakonec do země, kterou si vybral, dostane a s velkou pravděpodobností tam už zůstane. Je to následek mezinárodních úmluv a tzv. návratové směrnice EU, jak je schválili politici členských zemí EU. Podle ministerstva vnitra je efektivita návratů 39%. Ve skutečnosti půjde o jednotky nebo desítky osob. Vyplývá to i z prezentace ministerstva vnitra, kterou ministerstvo spustilo minulý týden.

Jestliže někteří zástupci evropských zemí vyhrožují přistěhovalcům a žadatelům o azyl, že budou brzy navráceni do zemí původu, zřejmě nečetli tzv. návratovou směrnici, kterou sami schválili. Podle jejího obsahu je cesta k dobrovolnému návratu nebo vyhoštění velmi dlouhá, v některých případech nemožná. Mimořádně zajímavý údaj uvádí prezentace k nelegální migraci na nově zřízeném webu ministerstva: „Efektivita návratů v EU je 39% a i to je pravděpodobně nadneseně,“ stojí v prezentaci ministerstva vnitra.

Podle prezentace musejí být pro návrat nelegálního přistěhovalce splněny podmínky, například takovou osobu musí země, kam je vracena přijmout, což tyto země odmítají: „V mnoha případech odmítají spolupracovat země původu,“ vysvětluje prezentace, že reálně není kam nelegálního přistěhovalce vrátit.

Řecko nikdy nemělo systém, Itálie neregistruje, Maďarsko nestíhá

To se ovšem týká situace, kdy je osoba právně v postavení nelegálního přistěhovalce, tedy bud nežádala o azyl nebo jí azyl nebyl poskytnut. V jiném postavení jsou žadatelé o azyl. „Pokud nelegální přistěhovalec podá žádost o azyl i účelově na hranicích EU, nemá tato země právo žádného cizince zajistit do detence a tito žadatelé pak využívají schengenského prostoru pro další pohyb po EU,“ konstatuje informace ministerstva vnitra s tím, že typickým příkladem je současné dění v Maďarsku.

I ti, kteří se v Maďarsku registrovali jako žadatelé o azyl a s nimiž je vedeno řízení, cestují dále do jimi vybraných zemí – do Německa a Švédska, neboť Maďaři nemají podle tzv. evropských pravidel právo zadržovat tyto osob na svém území. Povinnost pochytat tyto lidi na jejich cestě po EU mají naopak ostatní země, přes které přecházejí, v tomto případě tedy například Rakousko, Slovensko, Česká republika.

Země, která osoby zadrží, je musí vracet do země, kde požádali o azyl, ovšem může je zadržet na maximální dobu 42 dní a příběh se opakuje. „Systém je postupně nedodržován. Do Řecka nelze vracet řadu let, protože nikdy nevytvořili funkční azylový systém, do Itálie nelze vracet protože neregistruje, a proto nikdo formálně neví, že cizinci přijeli z Itálie, Maďarsko se snaží registrovat, ale nemá kapacity ani fyzické k převzetí osob zpět,“ uvádí se v prezentaci ministerstva vnitra. „Každý nelegální migrant, který požádá o azyl se do EU a do své vysněné země nakonec dostane,“ konstatuje české ministerstvo vnitra v souladu s veřejnými výroky samotných nelegálních přistěhovalců a žadatelů o azyl.

Návratová směrnice jako návod, jak se nevrátit

Že tomu tak opravdu je, se lze přesvědčit každý den. Na otázku, co budou nelegální přistěhovalci v jimi vybrané zemi dělat, pokud jim země nebude chtít udělit azyl, odpovídá tzv. návratová směrnice Evropské unie 2008/115/ES: prostě tam zůstanou.

Návratová směrnice totiž hned v úvodu definuje politiku nenávratu. Kromě deklarace, že nebudou vraceny oběti obchodování s lidmi, což jsou dnes všichni, hned článek 5 stanovuje zákaz návratu z důvodu zájmu dítěte, zachování rodinného života a ze zdravotních důvodů: „Při provádění této směrnice členské státy náležitě zohlední a) nejvlastnější zájem dítěte, b) rodinný život a c) zdravotní stav dotčeného státního příslušníka třetí země a dodržují zásadu nenavracení,“ uvádí se ve směrnici. Znamená to, že navraceny bez splnění dalších podmínek nesmějí být děti, rodiny nesmějí být návratem rozdělovány a navraceny nemohou být osoby nemocné nebo postižené, podle směrnice osoby tzv.zranitelné.

Pokud přece jen stát nějakým způsobem dospěje k rozhodnutí o vyhoštění osoby, musí zaručit této osobě podle článku 13 návratové směrnice možnost odvolání a soudního přezkumu: „Dotčený státní příslušník třetí země musí mít možnost využít účinný prostředek právní nápravy ve formě odvolání proti rozhodnutí týkajícímu se navrácení uvedenému v čl. 12 odst. 1 nebo návrhu na jeho přezkum příslušným soudním nebo správním orgánem nebo příslušným subjektem, jehož členové jsou nestranní a jejichž nezávislost je zaručena,“ uvádí se v návratové směrnici. Například Česká justice již dříve informovala o pět let trvajícím azylovém řízení, kdy si české soudy musí dopisovat s jakýmsi vesnickým kmenovým vůdcem v Jemenu.

O opravných prostředcích musí členský stát informovat podle směrnice v pěti jazycích, kterými hovoří žadatelé o azyl.

 Stát má povinnost starat se o zdraví a vzdělání vyhošťovaných

Těm žadatelům o azyl a nelegálním přistěhovalcům, kteří vedou s předmětným státem spor, musí být po celou dobu zajištěna celistvost rodiny, poskytována neodkladná zdravotní péče a základní léčba, jejich dětem musí být poskytnuto vzdělání.

Tento stav se podle článku 14 návratové směrnice nazývá „neukončený návrat“: „Členské státy zajistí, s výjimkou situace, na kterou se vztahují články 16 a 17, co největší zohlednění níže uvedených zásad ve vztahu ke státním příslušníkům třetích zemí během lhůty pro dobrovolné opuštění území stanovené v souladu s článkem 7 a během doby, kdy bylo uskutečnění vyhoštění odloženo v souladu s článkem 9: a) zachování celistvosti rodiny, jejíž příslušníci se nacházejí na jejich území; b) poskytování neodkladné zdravotní péče a základní léčby; c) umožnění přístupu nezletilým osobám k systému základního vzdělávání podle délky jejich pobytu; d) zohlednění zvláštních potřeb zranitelných osob,“ uvádí se v článku. O azyl může ve členské zemi EU požádat každá osoba přicházející ze země mimo Evropskou unii.

Irena Válová