ESLP k případu Lambert: Věci etiky a odbornosti týkající se stavu mezi životem a smrtí rozhodujte doma

Matka Vincenta Lamberta před Evropským soudem pro lidská práva, Štrasburk, 5. června 2015. Foto: Claude Truong-Ngoc / Wikimedia Commons

Štrasburský soud není Bůh a nebude rozhodovat o životě nebo smrti pacienta, který je po léta udržován v kómatu uměle na přístrojích. Takové rozhodnutí musí být učiněno pomocí vědeckých a odborných poznatků, s dodržením etiky a platných zákonů v národním státu. Toto přesně vzkázal zemím Úmluvy Evropský soud pro lidská práva pátečním rozsudkem ve věci Lambert v. Francie.

Velké rozrušení vzbuzoval případ ukončení života Vincenta Lamberta od samého počátku: kdykoli francouzské soudy jednaly, zda odpojit nebo neodpojit Lamberta existujícího ve vegetativním stavu od přístrojů, vzedmula se vlna demonstrací pro i proti euthanasii. Lambertovi rodiče opakovaně nazývali soudce vrahy a Lambertova matka to zopakovala přímo při veřejném slyšení u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. I tam hovořila o soudcích, kteří povolí odpojení syna od přístrojů, jako o vrazích.

O odpojení od přístrojů a ukončení života Vincenta Lamberta rozhodl jeho ošetřující lékař podle francouzského zákona z roku 2005 o právech pacientů dne 11. ledna 2014. Vincent Lambert se po těžké autonehodě ocitl v hlubokém kómatu a s poškozeným mozkem byl udržován od roku 2008 ve vegetativním stavu. Rozhodnutí ukončit po šesti letech jeho život mělo být vykonáno 13. ledna 2014.

Ten den se rodiče Vincenta Lamberta obrátili k francouzskému správnímu soudu, který výkon rozhodnutí zastavil. Proti tomuto verdiktu se odvolala manželka a synovec Lamberta, kteří žádali o přezkum konciliem tří lékařů. Rodina se v postoji k životu nebo smrti Lamberta rozdělila. Rodiče a sourozenci bojovali za další existenci syna a bratra, manželka a synovec tvrdili, že jde o mučení, Lambert by si to nikdy nepřál.

Po dalších soudech včetně soudu ústavního ve Francii a tahanicích mezi příbuznými skončil případ 23. června 2014 u Evropského soudu pro lidská práva, který obratem vydal předběžné opatření a až do svého rozhodnutí odpojení Lamberta od přístrojů zastavil. Vincent Lambert vegetující na přístrojích čekal na rozhodnutí do pátku 5. června 2015.

Přestože Vincent Lambert je stále naživu, neexistuje žádná pohybnost, že při přerušení umělé výživy by došlo v krátkém čase k jeho smrti. Stát však má negativní závazek, kterým je ukončení života, ale také pozitivní závazek, kterým je záchrana života, uvedl ve svém rozhodnutí Evropský soud pro lidská práva.

Do rozhodovacího procesu zasáhl sám Vincent Lambert

Zatímco Lambertovi rodiče jako stěžovatelé u Soudu tvrdili, že odpojení od přístrojů je rovno euthanasii, francouzská vláda konstatovala, že cílem lékařského rozhodnutí není ukončit život, ale přerušit léčbu, kterou pacient v kómatu odmítá, a nastala situace, kdy více pro pacienta nelze učinit. Francouzský zákon číslo 22 z roku 2005 nepovoluje ani euthanasii, ani asistovanou sebevraždu.

Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že proces kolektivního rozhodování v dané věci trval ve Francii od září 2013 až do ledna 2014 a na každém svém stupni naplnil požadavky, jak jsou zakotveny v platném právu. Francouzská Státní rada (ústavní soud) vzhledem ke složitosti případu požádala o expertní stanovisko Národní lékařskou akademii, Národní poradní výbor pro etiku a Národní lékařskou radu.


„Soud učinil závěr, že to byl sám pacient, kdo byl jednou ze stran rozhodujícího procesu a jehož souhlas byl středobodem celého procesu, dokonce i když pacient nebyl schopen projevit svá přání.“


 

Rovněž sám pacient Vincent Lambert v kómatu se stal jednou ze stran procesu a promluvil o své vůli ústy své manželky. Evropský soud pro lidská práva v rozhodnutí konstatoval, že Státní rada Francie zkoumala přání pacienta, který je však nemohl projevit. Státní rada názor pacienta v kómatu zjišťovala prostřednictvím odkazu Lamberta jeho ženě Rachel Lambertové, která detailně popsala včetně dat poznámky a výroky svého muže, a ty Rada následně konfrontovala se stanoviskem jednoho z Lambertových bratrů.

Takto se odehrála ze zákona povinná konzultace s rodinou, uvedl Soud. „Soud učinil závěr, že to byl sám pacient, kdo byl jednou ze stran rozhodujícího procesu a jehož souhlas byl středobodem celého procesu, dokonce i když pacient nebyl schopen projevit svá přání,“ stojí v rozhodnutí Soudu.

Soud rovněž poznamenal, že mezi členskými státy Rady Evropy neexistuje konsensus ve vztahu k povolování ukončení umělé trvalé umělé podpory života, jakkoli je většina státu povoluje. V této souvislosti Soud upozornil, že takové rozhodování se nesmí odehrávat pouze mezi otázkou, zda povolit nebo nepovolit ukončení života, ale rovněž z ohledem na vyváženost mezi ochranou pacientova práva na život a ochranou jejich práva na respekt k jejich soukromému životu a osobní autonomii.

Soud si uvědomoval podle svých slov důležitost případu, který se dotkl extrémního komplexu lékařství, práva a etiky. Za okolností tohoto případu Soud konstatoval, že bylo především na domácích institucích, aby verifikovaly, zda rozhodnutí ukončit léčbu je v souladu s domácí legislativou a Úmluvou o lidských právech a základních svobodách a aby zajistili pacientova přání v souladu s národním právem.

Soud poté rozhodnutí uzavřel konstatováním, že domácí francouzské autority naplnily všechny závazky plynoucí z Úmluvy a rozhodnutím o přerušení umělého udržování Vincenta Lamberta ve vegetativním stavu nedošlo k porušení žádného článku Úmluvy o lidských právech a základních svobodách.

Irena Válová