Novoroční kejkle Marie Benešové

Návrh zákona má své silné zastánce, a pak odpůrce. Obhájci se řadí na stranu těch druhých. Foto: archiv

Česká justice komentuje dění kolem vyhlášky 4/2014 ze dne 2. ledna 2014, kterou podepsala dnes již bývalá ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Vyhláška rozšiřuje působnost a pravomoc vrchních státních zastupitelství (VSZ) pro výkon dozoru ve věcech, které doposud neměla ve své působnosti. Problém je, že změny mohou ovlivnit probíhající mediálně a politicky výbušné kauzy.

Doposud byla příslušnost VSZ jen ve věcech, které souvisejí s trestnou činností týkající se bank, investičních společností, záložen, a tak dále, kde je škoda vyšší než sto padesát miliónů korun. Vyhláškou se tam vkládá další trestná činnost, a to trestná činnost podílnictví, podílnictví z nedbalosti, legalizace výnosů z trestné činnosti spáchané v souvislosti s trestnou činností zmíněných korporací. Podle předchozí úpravy platilo, že tyto trestné činy dozorovala okresní státní zastupitelství.

Zásadní změnou je, že dozorovat výše zmíněné trestné činy nově mohou VSZ, i když byly spáchány samostatně. Doposud totiž mohla VSZ dozorovat tyto trestné činy, pouze pokud se o nich vedlo společné řízení.

Nejde ale o jedinou právní úpravu ve zmíněné vyhlášce, která posiluje postavení vrchních státních zastupitelství. Zatím platilo, že pokud se jakýkoli skutek vyloučil do samostatného řízení, a nový skutek už neměl parametry příslušnosti VSZ, musel být předán věcně a místně příslušnému státnímu zastupitelství. Nově se zavádí, že dojde-li k vyloučení věci ze společného řízení, a u takové věci není nadále příslušnost VSZ, může VSZ s předchozím souhlasem nejvyššího státního zástupce rozhodnout, že je příslušné k výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti i v této věci. Znamená to tedy, že napříště i různé bagatelní trestné činy, které byly součástí společné věci, a vyloučí se, protože mezi nimi není souvislost, bude je moci VSZ dozorovat i nadále. Stačí souhlas nejvyššího státního zástupce.

Kuriózní je, že nové znění příslušné vyhlášky jde proti již předloženému návrhu zákona o státním zastupitelství, který projednala minulá sněmovna v prvním čtení. Leccos by vysvětlovala informace České justice, že na novém znění se podíleli státní zástupci z prostředí šestých odborů VSZ, které právě vybranou trestnou činnost dozorovaly. Úprava šla navíc na ruku i bývalé ministryni spravedlnosti Marii Benešové. Šesté odbory byly její dítě, prosadila je ještě jako nejvyšší státní zástupkyně. A právě Benešová se postavila proti rušení VSZ, a dokonce chtěla prosadit na posledním jednání Rusnokovy vlády verzi nového zákona o státním zastupitelství, která by je, na rozdíl od původního návrhu z minulého volebního období, zachovala. Posílením pravomoci VSZ se tak bude hůře argumentovat pro jejich případnému zrušení.

Určité indicie naznačují, že nová úprava vyhlášky by mohla být šita na míru konkrétním kauzám, které aktuálně probíhají na obou VSZ. VSZ v Praze dnes dozoruje případ Metropolitního spořitelního družstva. Byly tam zajištěny určité finanční prostředky jako výnos z trestné činnosti, ale zatím nebyl nikdo obviněn z trestného činu, pro nějž bylo až dosud dozorovým orgánem VSZ. Podle původní vyhlášky by muselo VSZ případ delegovat na OSZ, podle aktuální verze už případ zůstane i nadále v působnosti VSZ. To, že byly zabaveny nějaké prostředky, a nebyl nikdo obviněn, může svědčit o spornosti celého případu. OSZ, které by věc dostalo, by mohlo mít jiný právní názor, případ odložit, a zablokované peníze uvolnit. To by pochopitelně vrhalo špatné světlo na činnost pražského VSZ, a tím pádem i vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové.

Možnost, aby trestné činy, které by byly jinak po vyloučení delegovány na okresy, mohlo VSZ nadále dozorovat se souhlasem nejvyššího státního zástupce, hraje pro změnu do karet olomouckému vrchnímu státnímu zastupitelství. Stále více je zřejmé, že původní právní konstrukce o rozsáhlém protistátním spikleneckém centru, jak ji loni v létě prezentovali olomoučtí žalobci, se zhroutila jako domeček z karet. Dnes už je zřejmé, že neexistují důvody pro vedení společné věci, a mělo by nastat postupné vylučování jednotlivých kauz, především údajného zneužití vojenského zpravodajství. A opět – příslušný státní zástupce by mohl mít jiný právní názor na věc, respektive by mohl zjistit, že se v případech nepostupovalo podle zákona. A takové zjištění by mohlo zlomit vaz vrchnímu státnímu zástupci Ivo Ištvanovi a jeho podřízeným. Nová úprava jim ale dává možnost se souhlasem Pavla Zemana pokračovat v jejich „právních konstrukcích“ donekonečna. Podle našich informací totiž existuje na VSZ Olomouc obava, že v případě vyloučení a postoupení by se zjistilo, že už od samého začátku neexistovaly důvody pro společné řízení, jak ostatně tvrdí obhájci.

Je ale z legislativního hlediska vůbec možné podobný způsob řešení, tedy formou vyhlášky MSp, působnosti SZ zvolit? Paragraf 7 zákona o státním zastupitelství říká: (1) Sídla státních zastupitelství a obvody jejich územní působnosti se shodují se sídly a obvody soudů.

(2) Státní zastupitelství je příslušné k zastupování státu u soudu, u něhož toto státní zastupitelství působí, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Jaké síly ale by měl onen zvláštní právní předpis být? Může vůbec podzákonná norma stanovit příslušnost jinak, než stanoví zákon, tím, že ji rozšíří? Je proto namístě otázka, zda sama vyhláška jako taková není v rozporu s ústavním pořádkem, nota bene, když lze zásahem výkonné moci (ministr spravedlnosti) libovolně měnit příslušnost státních zastupitelství způsobem, který ovlivňuje konkrétní výbušné kauzy.

Dušan Šrámek