ANKETA: Je rekodifikace trestního řádu žádoucí?

Anketa - ilustrační. Foto: archiv

V souvislosti s diskutovanou změnou trestního řádu položil server Česká justice některým justičním funkcionářům a advokátům následující otázky: Je podle vás rekodifikace trestního řádu žádoucí a proč ano, nebo proč ne? Ve kterých bodech byste eventuálně považoval/a změnu trestního řádu za nezbytnou?

Takto v anketě odpovídali justiční funkcionáři:

JUDr. Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu v Brně Foto: Mediafax
JUDr. Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu v Brně Foto: Mediafax

JUDr. Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu v Brně

Rekodifikaci obou základních procesních předpisů českého práva, tedy občanského soudního řádu a trestního řádu, považuji za mimořádně žádoucí.

Domnívám se, že analýza současného stavu i tvorba nového trestního procesu budou klíčem k řešení nejen procesních, ale i organizačních a institucionálních otázek dobrého fungování všech fází trestního řízení.

 

 

JUDr. Jana Hercogová, městská státní zástupkyně MSZ v Praze

Rekodifikace je spíše žádoucí. Důvodů lze uvést  několik. Díky častým novelizacím je nynější znění trestního řádu poměrně nepřehledné. Vytratila se rovněž ona „červená nit“ v podobě žádoucího spolupůsobení stěžejních zásad, na kterých by mělo být moderní trestní řízení vystavěno. Konkrétně nejsou řádně provedena, nebo přímo proti sobě působí stěžejní ustanovení, jež vyjadřují jednak zájem na rychlém odhalení a spravedlivém potrestání pachatele trestného činu, jednak zájem na ochraně poškozeného a právo obviněného na obhajobu. Jinak řečeno, nynější trestní řád představuje těžkopádnou formalistickou procesní „kuchařku“, která ukládá provádět řadu úkonů, které zbytečně protahují trestní řízení jen proto, aby se dostálo postupům, které jsou ve svém důsledku ryze formální(např. seznámení se spisem, opakování výslechů osob, žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu, žádosti o prodlužování lhůt pro prověřování a vyšetřování,stížnosti různých subjektů zúčastněných na trestním řízení prakticky do všeho, složité vazební řízení apod.). Navzdory četným novelizacím trestní řád pak nadále dostatečně neakcentuje potřebným způsobem  fakt, že těžiště dokazování by se mělo odehrávat především před soudem a nikoli v přípravném řízení.

Ke druhé otázce: Velkou slabinu trestního řádu představuje absence náležitého provedení zásady oportunity. Orgány činné v přípravném řízení (policejní orgán státní zástupce) jsou neustále nesmírně zatěžovány prověřováním jednání, která sice mohou vykazovat trestněprávní rovinu, nicméně z hlediska možnosti podat (úspěšnou) obžalobu již od počátku vykazují jen velmi malý potenciál. Trestní řád by měl zajistit to, aby trestní řízení bylo vedeno skutečně jen ve věcech, které mají trestní (kriminální) kvalitu a jejichž skončení ve smyslu zjištění a pravomocného odsouzení se jeví být reálným. Uvedená selekce by tak jako téměř všude, připadla státnímu zástupci, neboť právě on je také činěn odpovědným za „kvalitu“, s níž předstoupí před soud.

Žádoucí by dále byla eliminace možných procesních obstrukcí, omezení stížnostního oprávnění a zjednodušení vazebního řízení.

Je však třeba zdůraznit, že nová právní úprava (rekodifikace trestního práva procesního) by  měla nabídnout skutečně lepší a kvalitní neformalistické procesní řešení trestního řízení. Nejsem zastáncem přijetí rekodifikace za každou cenu jen proto, abychom měli novou procesní normu například jen z důvodu promotion jakéhokoliv předkladatele.

JUDr. Václav Čapka, místopředseda pro trestní sekci Vrchního soudu v Olomoci

Rekodifikaci trestního řádu  považuji za nezbytně nutnou. Příslušná ustanovení trestního řádu nenavazují na hmotněprávní úpravu trestního zákoníku, přijatou zákonem č. 40/2009 Sb. ve znění pozdějších předpisů a trestní řád je nutno v jeho celku hodnotit jako předpis zastaralý, neodpovídající moderní době. Neustálé změny tohoto základního předpisu pro orgány činné v trestním řízení učinily z trestního řádu právní normu nesrozumitelnou.

Změny by měly vést především k urychlení řízení. Z toho příkladmo uvádím:  možnost použitelnosti prvotních výpovědí vyslýchaných osob v dalším řízení před soudem, zrušení zásady zákazu reformationis in peius, omezení rozsahu přezkumné povinnosti odvolacím soudem  toliko po dobu trvání lhůty k podání odvolání, nová úprava řízení proti uprchlému, výrazná úprava obsahu rozhodnutí – podstatné zestručnění…

A takto odpovídali zástupci advokacie:

Advokát Tomáš Sokol. Foto: Mediafax
Advokát Tomáš Sokol. Foto: Mediafax

JUDr. Tomáš Sokol, advokát AK Brož, Sokol, Novák

Rekodifikace trestního řádu je nepochybně žádoucí. Je ovšem také třeba připomenout, že o ní již bylo rozhodnuto před několika lety. Byla jmenována rekodifikační komise a výsledkem její činnosti je legislativní záměr nového trestního řádu, následně schválený vládou ČR. Domnívám se, že bylo také přistoupeno ke zpracování paragrafového znění, ale jak daleko tyto práce postoupili už nevím, protože komise, v níž jsem byl také členem, již později nebyla svolávána. Některé prvky z uvažované rekodifikace byly posléze cestou novel zapracovány do současného trestního řádu. Jen namátkou uvádím dohodu o vině a trestu – § 175a a násl. tr.řádu (v roce 2012) .

Od samého začátku rekodifikačních prací jsem byl přívrženec zrychlení celého trestního řízení a to, mimo jiné, významným zkrácením přípravného řízení, tedy fáze policejního vyšetřování po zahájení trestního stíhání. A přenosem dokazování k soudu s posílením prvků kontradiktorního či spíše adversálního procesu. Například, aby soudce neměl povinnost doplňovat dokazování, jak je tomu nyní. Domnívám se, že právě v odstranění duality dokazování, kdy jednak se procesně provádějí důkazy v rámci trestního stíhání vedeného policií a pak se všechny tyto důkazy znovu provádějí u soudu, by mohlo trestní proces zrychlit aniž by to negativně zasáhlo zásady, na kterých je trestní proces budován. A ačkoliv prioritou trestního řízení není láce ale fair suit, myslím, že by se i leccos na nákladech ušetřilo.

JUDr. Petr Topinkaadvokát AK Topinka

Podle mne je rekodifikace trestního řádu v současné a nejbližší době, tzn. v horizontu minimálně několika let, zcela nežádoucí, a to zejména z praktických důvodů – za situace, kdy zejména policejní orgány přes nedostatečné personální, odborné i technické vybavení jsou v zásadě schopny podle stávající úpravy postupovat, je přinejmenším riskantní podstatně měnit právní úpravu trestního procesu. Úprava postupů státních zástupců i řízení před soudy je relativně stabilní, vyhovující a zažitá, přestože každoročně je trestní řád několikrát novelizován. Závěrečnou téměř třetinu textu současného trestního řádu tvoří úprava právního styku s cizinou, tato část musí flexibilně reagovat na změny v evropské legislativě a na přijetí mezinárodních závazků , a případná rekodifikace by v tomto směru také nic neřešila.

Nepovažuji za nezbytnou žádnou významnou změnu v trestním řádu. Pokud by se uvažovalo o závažnějších zásazích do stávající úpravy, pak by se takové úvahy měly především zabývat znovu otázkami zajištění osob, věcí a majetkových hodnot, např. směrem ke zkrácení vazebních lhůt a zpřísnění podmínek pro rozhodování o zajištění věcí a jiných majetkových hodnot; tam dochází k nejzávažnějším, někdy až likvidačním, zásahům do práv občanů. Od věci by určitě nebylo zpřehlednění úpravy postupu před zahájením trestního stíhání a větší konkretizace podmínek zahájení trestního stíhání. Jestliže považujeme řízení před soudem za těžiště trestního řízení, pak nedostatky při zajištění a na počátku přípravného řízení jsou pro změnu semeništěm problémů, které se později těžko napravují.

JUDr. Miroslava Husáková, advokátka

Za naprosto nutné považuji taxativně stanovit maximální lhůty, ve kterých musí být rozhodnuto ve vazebním řízení, neboť si soudy i státní zástupci dělají co chtějí. Pro ně je pojem „neprodleně“ jako pro komunisty dočasný příchod sovětských vojsk. Bez konkrétních termínů, které jsou podobné při zadržení, nebudou i nadále dělat nic.

2.Mělo by být uvedeno, do kdy od podání žádosti o propuštění z vazby rozhoduje státní zástupce, do jaké lhůty musí spis předat na soud v případě nevyhovění a do jaké musí rozhodnout soud, do jaké doby musí soud rozeslat své rozhodnutí a do jaké doby musí spis předložit odvolacímu orgánu, do jaké doby musí odvolací orgán rozhodnout a do jaké rozeslat rozhodnutí. Případ z mojí současné praxe: Klient byl nyní až do 30.1.2014 ve vazbě pro béčko, i když mu 15.1.2014 ze zákona skončilo. Paní JUDr. Dufková má 14 dnů sem, 14 tam žádná doba, zase musela být na ni stížnost. Tato praxe mě pobuřuje, protože soudci a státní zástupci vyžadují dodržování zákonů od všech, jen ne od sebe.